|
|
Putování po Švýcarsku 2010
část 3.
|
|
Fotografie pořídil: © Tomáš Randýsek
|
|
Výlet na vrchol Pilatus jsme započali v místě našeho ubytování, v malém městečku
Vitznau, kde jsme nastoupili na pravidelnou lodní linku na jezeře Luzernsee a s
jedním přestupem jsme dopluli až do přístavu městečka Alpnachstad, které je nástupní
stanicí ozubnicové železnice Pilatus-Zahnradbahn.
|
|
|
Historie ozubnicové železnice Pilatus-Zahnradbahn sahá do roku 1873, kdy se začalo uvažovat o vybudování
ozubnicové tratě s normálním rozchodem a stoupáním do 250‰, ale vzhledem k velkým pořizovacím
nákladům (delší trať se smyčkami a úvratěmi) byl tento projekt opuštěn.
Životaschopným se stal až projekt ing. Eduarda Lochera, který navrhl oboustranný ozubnicový hřeben. Do tohoto
hřebene zapadá z každé strany jedno ozubené kolo, umístěné pod vozem vodorovně s hlavami kolejnic. Díky
tomuto řešení mohlo být použito větší stoupání a celková délka tratě tím byla výrazně zkrácena. Toto technické
řešení však neumožňovalo použít klasické výhybky a tak byly zkonstruovány výhybkové přesuvny a otáčecí
výhybky.
|
Připlouváme do městečka
Alpnachstad. |
Nástupní stanice. |
Skupina vozů čeká před nástu-
pištěm.
|
Vůz č. 23 čeká před vjezdem
na nástupiště.
|
Přesuvna ve stanici Alpnachstad.
|
|
Horská ozubnicová železnice Pilatus-Zahnradbahn je nejstrmější železnicí na světě. Překonává výškový rozdíl
1.629 metrů se stoupáním až 480‰. Trať je dlouhá 4600 metrů a má rozchod 800mm. Dolní stanice
leží v malém městečku Alpnachstad u Luzernského jezera, horní stanice leží těsně pod vrcholem Pilatusu v
nadmořské výšce 2.132 metrů n.m.
Trať byla otevřena 4. června 1889 a provoz zajišťovaly parní vozy. V roce 1937 byla trať elektrifikována
stejnosměrnou napěťovou soustavou 1.550 V.
|
Příjezd vozu do stanice Alpnach-
stad. |
Vůz č. 31 čekající na křižování
v nástupní stanici. |
Vůz č. 31 čekající na křižování
v nástupní stanici.
|
Pohled na přístaviště Alpnach-
stad. |
Strmé stoupání za stanicí. |
Kamenné těleso tratě.
|
Vozy zde jezdí po skupinách.
Za námi jel vůz č. 28. |
V oblouku je dobře patrné pů-
vodní kamenné traťové těleso. |
Tunel Spycher I.
|
Pohled na jezero Luzernsee. |
Tunel Spycher II. |
Vůz č. 28.
|
|
Křižování skupin vozů ve stanici Aemsigenalp.
|
|
Příjezd vozu č. 21 do stanice Aemsigenalp.
|
Stanice Aemsigenalp leží v nad-
mořské výšce 1355 m. n. m. |
Komunikace s dispečerem. |
Debata mezi strojvedoucími.
|
|
Příjezd vozu č. 30 do stanice Aemsigenalp.
|
Ve stanici začíná být trochu
těsno. |
Přesuvná výhybka je ve správ-
né poloze - odjíždíme. |
Odjezd ze stanice Aemsigenalp.
|
|
"Až na vrcholky hor, kam vyjdu jenom já ..."
|
Strmé stoupání k vrcholu
Pilatusu. |
Pohled do údolí k Luzernsee. |
Za námi šplhají další dva vozy.
|
|
Krásné scenérie alpské přírody.
|
Další stoupání na úbočí Pilatusu. |
Pohled na trať pod námi ... |
... kde stoupá další vůz
Pilatusbahn.
|
Před koncovou stanicí. |
Návěstidlo a překlápěcí výhybka. |
Příjezd do koncové stanice.
|
Kamenný mostek na úbočí pod
vrcholem. |
Pracovní vůz. |
Pohled z vyhlídkové terasy na
vrcholu Pilatus.
|
|
