Počet přístupů na stránky:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Putování po Švýcarsku 2010

část 4.

... předchozí reportáž - Putování po Švýcarsku 2010 - část 3.

Nádraží Luzern

(foto © Tomáš Randýsek)

Nádraží Luzern patří mezi významná švýcarská nádraží a je také jednou z mála tzv. hlavových stanic (všechny staniční koleje jsou kusé a vlaky mohou tedy přijíždět a odjíždět pouze jedním směrem). U nás je to Praha Masarykovo nádraží. Hlavní nádraží je situováno ve středu města, poblíž jezera a v těsné blízkosti je terminál autobusového a trolejbusového nádraží. Nádraží bylo ve městě otevřeno v roce 1856 jako koncová stanice Schweizerische Centralbahn. Ještě v průběhu 19. století došlo k významnému rozvoji nádraží, kdy byly do Luzernu přivedeny tratě z Zürichu, Bernu a také trať Gotthardské dráhy. Luzern se také stal koncovou stanicí Brünig Bahn.

(foto © Tomáš Randýsek)

Nové nádraží s výraznou kopulí bylo otevřeno v roce 1896. V roce 1922 došlo k elektrizaci kolejí společně s elektrizací tratě do Oltenu. 5. února 1971 zničil budovu nádraží požár. Podařilo se zachránit pouze vstupní portál. Na místě staré budovy byl vybudován autobusový a trolejbusový terminál. Nová budova, jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava, byla posunuta o několik desítek metrů dále.

(foto © Tomáš Randýsek)

Luzern je nástupní stanicí několika tratí. Trať Luzern - Zürich se standardním rozchodem 1435 mm patří mezi páteřní síť švýcarských železnic. Trať je elektrifikována 15 kV 16.7 Hz a je převážně dvoukolejná. Trať je rozdělena na dvě části Zürich - Zug a Zug - Luzern. Provoz na části Zug - Luzern zajišťují soupravy Luzern S-Bahn a Zug Light Bahn. Vlaky jezdí každých 30 minut se zastávkami v Zugu a Thallwilu. Luzern je také jednou z výchozích stanic známé Gotthardské dráhy spojující Švýcarsko s Itálii s nejdelším železničním tunelem na světě - 15 km. Trať vede do 19 km vzdálené stanice Immensee, která je skutečným začátkem Gotthardské dráhy. Trať Luzern - Olten byla otevřena již v roce 1856 a spojuje Luzern s Basilejí. Operátorem jsou Švýcarské spolkové dráhy SBB.

(foto © Tomáš Randýsek)

Do Luzernu byla také v roce 1889 přivedena úzkorozchodná trať Brünig Bahn, která byla do roku 2004 úzkorozchodnou ozubnicovou tratí SBB (na některých úsecích s vyšším stoupáním je vybavena ozubnicovým systémem Riggenbach). Trať spojuje Luzern s Interlakenem, které bývá výchozím bodem pro návštěvu známého horského masivu Jungfrau. Do roku 2004 byla provozována sesterskou společností Švýcarských spolkových drah SBB Brünig. V tomto roce byla trať prodána společnosti Luzern-Stans-Engelberg-Bahn (LSE). Fúzí těchto dvou společností vznikla společnost ZentralBahn (ZB), která provozuje obě tratě Luzern - Meiringen - Interlaken a Luzern - Stans - Engelberg. Původní trať Brünig Bahn je součástí turisticky atraktivního systému Golden Pass Line na trati Lucern - Interlaken - Zweisimmen - Montreux.

Dvě spřažené elektrické jednotky řady RABe 521 a 523 jsou připraveny k odjezdu do stanice Sursee:

Jednotka RABe 521 023-2
je nasazena v čele vlaku.
(foto © Tomáš Randýsek)

Odjezdové návěstidlo.
(foto © Tomáš Randýsek)

Jednotka RABe 523 001-6
zařazená na konci vlaku.
(foto © Tomáš Randýsek)

Na začátku nástupiště na 7. koleji stojí lokomotiva SBB Re 420 (Re 4/4") No. 11299,
která přivezla express IC do Luzernu:

(foto © Tomáš Randýsek)

Vlak však pokračuje dále do stanice Locarno a tak je na konec vlaku připřažena
lokomotiva SBB Re 420 (Re 4/4") No. 11207, která poveze vlak z Luzernu.
Výměna lokomotiv se děje u vlaků, které nemají řídící vůz:

(foto © Tomáš Randýsek)

Ze 7. koleje odježdí IC express do Locarna:

(foto © Tomáš Randýsek)

Ihned za odjíždějícím vlakem odjíždí také lokomotiva No. 11299 do depa:

(foto © Tomáš Randýsek)

Odjíždějící lokomotiva se na zhlaví míjí s právě přijíždějícím vlakem, který je tvořen elektrickou jednotkou RABe 520 015-9. Vlak přijíždí na právě uvolněnou 7. kolej: