Počet přístupů na stránky:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Putování po Švýcarsku 2010

část 2.

... předchozí reportáž - Putování po Švýcarsku 2010 - část 1.

Fotografie pořídil: © Tomáš Randýsek

Muzeum dopravy v Luzernu

Po několika dnech strávených v Ženevě jsme se přesunuli do již převážně německy hovořícího Luzernu. Zde se nachází poměrně rozsáhlé dopravní muzeum "Verkehrshaus der Schweiz", které samozřejmě nemohlo uniknout naší pozornosti resp. jeho návštěva byla naprosto cílená.

Verkehrshaus der Schweiz.

"A toto je prosím co?"

Vchod do muzea.

Železniční expozice

Prvním vystaveným exponátem v železniční expozici je elektrická nákladní lokomotiva RhB Ge 6/6 I No. 402 "Crocodile", která byla v provozu od roku 1921 do roku 1984.

Elektrická nákladní lokomotiva Be 6/8 II No. 13254 se čtyřmi motory, vyrobená v roce 1920 byla v provozu do roku 1982.

Elektrické dvojče Ae 8/14 No. 11852 vyrobené v roce 1939, používaly Švýcarské státní dráhy pro tahání těžkých vlaků přes Gotthardský průsmyk. Lokomotiva byla v provozu do roku 1971.

Seebach-Wettingen testovací lokomotiva No. 1 Eva z roku 1902 se používala k experimentům s jednofázovou střídavou trakcí, že může být opravdu používána pro zajištění napájení lokomotiv na hlavních tratích.

Elektrická lokomotiva Ge 2/4 No. 207 RhB z roku 1913 byla jednou ze sedmi lokomotiv, které Rhétská dráha zpočátku používala na elektrifikovaných úsecích v oblasti Engadinu. Měla pouze jeden poměrně velký motor. Kroutící moment tohoto nízkootáčkového motoru byl přenášen pomocí spojnice přímo na hnací nápravu. Nebyl tedy potřeba ozubený převod. Během 60-ti letého provozu doznaly tyto lokomotivy jen málo modifikací.

Elektrická lokomotiva De 2/2 No. 2 Burgdorf-Thun Bahn BTB z roku 1899. Burgdorf-Thun Bahn byla první normálně rozchodná železnice v Evropě, která používala relativně jednoduché nicméně spolehlivé třífázové elektrické lokomotivy. Lokomotivy odebíraly proud ze dvou navzájem oddělených trolejí, jejichž instalace byla poměrně nákladná, zejména nad výhybkami. Otáčky 40Hz/750V synchronního motoru nebylo snadné měnit a tak tyto lokomotivy jezdily jen dvěmi přednastavenými rychlostmi 18 resp. 36 km/h.

Elektrický vůz RCe 2/4 No. 203
Red Arrow z roku 1936 dosaho-
val rychlosti až 125 km/h.

Elektrická lokomotiva Ae 6/6 No.
11413 "Schaffhausen" vyrobe-
ná v roce 1956.

Elektrický vůz Ce 2/4 No. 727
Blue Arrow z roku 1935 provozo-
vala Bern-Neuchâtel Railway.

Parní lokomotiva Ed 3/3 No. 3 Langnau byla vyrobená v roce 1881 a provozovala ji
Emmental Bahn:

Parní lokomotiva D 1/3 No. 1 Limmat byla vyrobená v roce 1847 a byla v provozu na Swiss Northern Bahn, která si objednaly čtyři tyto lokomotivy u německé firmy Emil Kessler. Konstrukce vycházela z osvědčeného typu moderních amerických lokomotiv.

Úzkorozchodná parní lokomotiva G 3/3 No. 6 Waldenburg s rozchodem 750mm jezdila na Waldenburg Bahn v létech 1912 - 1953.

Ozubnicová parní lokomotiva H 1/2 No. 7 provozovaná na Rigi Bahn byla první lokomotivou, která v roce 1873 opustila továrnu Swiss Locomotive and Machine Works (SLM) ve Wintherthuru. Konstruktér Niklaus Riggenbach umístil kotel do svislé polohy, takže žárové trubky byly obklopeny vodou i v nakloněné poloze, což je u ozubnicových tratí poloha dost častá.

Parní lokomotiva E 2/2 No. 11
byla vyrobena v roce 1881 a
provozovala ji St. Gotthard Bahn.

Parní lokomotiva H 1/2 No. 1
Gnom z roku 1871 byla v provo-
zu v lomu Ostermundigen.

Parní lokomotiva v řezu, na které je demonstrována činnost parního stroje. Lokomotiva má dvě dvojice válců, jednu pro adhezní a druhou pro ozubnicový pohon.

Poslední švýcarská provozní parní lokomotiva standardního rozchodu C 5/6 No. 2965 Elephant, vyrobená v roce 1916. V běžném provozu byla nasazována do roku 1964. V létech 1970 - 1982 byla nasazována na nostalgické jízdy v Erstfeldu.

Ozubnicový parní vůz Bhm No. 9 byl pro Pilatus Bahn postavený v roce 1889. Pilatus Bahn je nejstrmější železnicí na světě, se stoupáním až 480‰. Byla to první železnice ve Švýcarsku, která používala pouze vozy s parním pohonem. Vůz No. 9 byl v řádném provozu až do roku 1937.

Posunovací lokomotiva Tm 2/2
No. 464 se zážehovým moto-
rem.

Tato subtilní lokomoti-
va utáhla až 230t zá-
těže.

Bateriová posunovací
lokomotiva Ta 2/2 No.
971 Octopus s mag-
netickými nárazníky.

Parní dynamo z roku 1892 bylo
využíváno při práci v noci.

Kolejový vozík na ruční pohon z
roku 1890.

Sněhová fréza s parním poho-
nem z roku 1895. Průměr frézy
jsou necelé tři metry.

Elektrická ozubnicová lokomotiva He 2/2 No. 1 se soupravou dvou osobních vozů Jungfrau Bahn z roku 1898 zvládala stoupání až 250‰.

Elektrický motorový vůz CFe 2/2 No. 11 vyrobený v roce 1895 provozovala železnice Orbe-Chavornay.

Nákladní vůz SNB (Schweizeri-
sche Nordbahn).

Čtyřosý osobní vůz I. třídy St.
Gotthard Bahn z roku 1895.

Vůz curyšské koňky No. 27 byl
v provozu v létech 1883-1900.

Elektrický motorový vůz Ce 1/2
No. 4 Vevey-Montreaux-Chillon.

Elektrický motorový vůz Ce 2/4
No. 43 Neuchatel Tramways se
samostatným motorem pro kaž-
dý podvozek.

Elektrický motorový vůz Ce 2/2
No. 202 Basle Tramways.

Elektrický motorový vůz Ce 2/3
No. 32 City of Zurich Tramways.

Souprava parní tramvaje G 3/3 No. 18 a vlečného vozu C4 No. 26 Bern Tramway Company z roku 1894. Parní tramvaj byla schopna tahat až tři vlečné vozy.

Návěstidlo.

"Číňan" z Gotthardské
dráhy se třemi zvony
různých zvukových
výšek.

Rozsáhlé modelové kolejiště představuje výsek z Gotthardské dráhy:

Modely RhB v měřítku 1:10

Model ozubnicové parní lokomotivy s osobním vozem RIGI Bahn:

Restaurační vůz Dr4ü No. 10222
vyrobený v roce 1914 továrnou
Ringhoffer v Praze na Smíchově.

Elektrický vůz Ce 2/2 "Häde"
společnosti Zurich-Uetliberg z ro-
ku 1923.

Cestou z muzea jsem ještě za plotem objevil pár exponátů, které jsme při návštěvě nějak minuli:

Elektrická lokomotiva společnosti
BLS.

Kolekce návěstidel.

Pracovní vlak.

Volná plocha

Uprostřed objektů muzea je relativně velká plocha, kde jsou umístěny některé exponáty, zejména letouny:

Northrop F-5E Tiger II byl do ro-
ku 1981 ve výzbroji švýcarské-
ho letectva.

Kokpit.

Letadlo švýcarského leteckého
pionýra Ernsta Recha.

Replika evropského bitevníku
Eurofighter Typhoon.

Dopravní letoun Convair CV-990
Coronado.

Legendární Douglas DC-3 Dakota.

Expozice automobilů

Expozice automobilů je obesta-
věna směrovými tabulemi.

Tahač Ford C700 s návěsem pře-
pravoval pasažéry na curyšském
letišti.

Vystavené automobily jsou seřazeny chronologicky a přes interaktivní dotykový displej lze ke každému objektu zjistit mnoho detailů:

Zajímavý automatický dopravník, který přepravuje boxy s modely automobilů. Návštěvník si může na displeji vybrat číslo boxu a dopravník mu jej přistaví:

Expozice lodí a lanovek

Funkční model zdymadla ve švýcarském Birsfeldenu.
Dvojice lodí zdolává rozdíl hladiny řeky Rhein:

Kapitánský můstek říční lodi:

Modely lodí:

Expozice letectví a kosmonautiky

Lockeed 9C Orion létal v roce
1923 na trase Zurich - Munich -
- Vienna.

Fieseler Fi 156 Storch.

Comte AC-4 Gentleman.

Akrobatický letoun Bücker
Bü-133C Jungmeister.

Messerschmitt Me-108B Taifun.

Dewoitine D-26.

Nieuport N-28 C-1.

Sud Aviation Alouette III.

Helikoptéra Agusta A 109 K2 švýcarské záchranné služby REGA:

Celodřevěný závěsný kluzák.

Letoun Dufaux 4 - čtvrtý
výrobek bratří Dufauxových
ze Ženevy.

Motor Dufauxu.

Letecký motor General Electric
CJ 805-23.

Saab Jas-39 Gripen.

Výzkumná plošina EURECA (EUropean REtrievable CArrier) Evropské kosmické agentury (ESA) byla do kosmu vypuštěna 1. srpna 1992 a zpět na Zemi se vrátila 1. července 1993. Za svého pobytu na oběžné dráze Země provedla 71 biologických a technických experimentů:

Paleta pro montáž přístrojů sys-
tému British Aerospace Spacelab.

Kabeláž je opravdu složitá.

Model ruské orbitální stanice MIR.

Přetlakový laboratorní modul Columbus mezinárodní kosmické stanice ISS. Jedná se o multifunkční vědecký modul specializovaný hlavně na biologické experimenty, který byl do kosmu vynesen raketoplánem Atlantis při misi STS-122 07.02.2008:

Muzeum dopravy stojí určitě za návštěvu. Kompletní prohlídce je vhodnější věnovat celý den. My jsme se delší dobu zdrželi v železniční expozici a 4 hodiny vyhrazené pro muzeum utekly jako voda. V programu muzea jsou také 3D projekce, které mají pevně stanovené začátky. Pro děti je zde spousta interaktivních lákadel včetně možnosti zapůjčení koloběžky, na které se mohou projet na volném prostranství. Každý fanda do techniky si z nabídky muzea určitě vybere.

Pokračování reportáže - Putování po Švýcarsku 2010 - část 3.

Nahoru