|
Kotel a topeniště
Model je postaven jako dvojspřežní, velmi robustně a s velkou kapacitou topeniště.
Kotel je železný a je certifikován. Žárové trubky v kotli jsou o průměru 14mm
a zatím se nezanášejí. Po ukončení denního provozu je stačí pouze vyfoukat stlačeným
vzduchem. Otvor do topeniště je dostatečně velký, aby obsluha nemusela uhlí rozbíjet.
Nejlepší vlastnosti hoření vykazuje antracit, ale lokomotiva si dovede poradit i
s menší kvalitou, ovšem za cenu většího množství kouře, což je možné pouze při
provozu v otevřené krajině.
Kvalita uhlí má také vliv na množství nespálených částic, které se usazují v
dýmnici. Proto je při používání jiného uhlí než antracitu nutné, čas od času dýmnici
zkontrolovat a případnou vrstvu nečistot odstranit. Pokud by byla vrstva přiliš
vysoká, omezí se tah v žárových trubkách a oheň nevyvine potřebný tlak páry.
Lokomotiva má také dvoudílný rošt, který lze po ukončení provozu vytáhnout štěrbinou
nad podlahou stanoviště strojvedoucího. Nevýhodou však je, že se popel vysype přímo
na kola a pákové rozvody podvozku.
Rozvody páry a oleje, ovládání lokomotivy
Množství přívodu páry do dvou válců se ovládá pákou regulátoru, která je umístěna
ve střední části nad topeništěm. Válce mají odvodňovací ventily, které lze ovládat
pákou v přední levé části. Odvodňovací ventily se nejčastěji otevírají při rozjezdu
lokomotivy, aby se z válců odstranila zkondenzovaná pára. Pro kontrolu tlaku je
v kabině namontován tlakoměr, lokomotiva se začíná rozjíždět již od 5 PSI, s rezervou
ještě dojede pár desítek metrů i s tlakem 3 PSI. Pojišťovací ventily jsou nastaveny
na tlak 10 PSI, a to je potom mazec. Je pravda, že už poznáme jen podle
sluchu i mezi několika desítkami lokomotiv, kdy "bouchly" pojišťováky na naší
lokomotivě.
Mazání válců parního stroje zajišťuje mazací lis s rohatkou na pravé straně lokomotivy.
Z mazacího lisu se mažou oba dva válce a kapacita je tedy poměrně malá. Objem vydrží
zhruba na 1500m, ale to už se jede skoro nadoraz.
Přestavování rozvodů a tedy ovládání směru jízdy se provádí reverzní pákou, která
je umístěna v přední pravé části kabiny. Reverz má pět poloh, dvě polohy pro jízdu
vpřed, dvě polohy pro jízdu vzad a jednu polohu neutrální.
Lokomotiva je opatřena mechanickou brzdou, která se ovládá klikou v levé části
stanoviště strojvedoucího. Pro otáčení není sice moc místa, ale pokud se strojvedoucí
dívá "dostatečně" dopředu, lze s lokomotivou i plně naloženým vlakem celkem bezpečně
zastavit. Lokomotiva má také píšťalu, ovládání píšťaly se provádí pákou v horní části
topeniště.
I když jsou ovládací prvky celokovové, lze je při běžném provozu ovládat holou rukou
a není třeba používat rukavice, které znesnadňují cit v prstech. Jen při otevírání
odvodňovacích ventilů je nutné dávat pozor, aby se obsluha rukou neotřela o rozpálený
kotel.
Voda
Zásobovaní vodou je řešeno systémem hadic z nádrže v obslužném voze. Před zatopením
je nutné napustit vodu do kotle pomocí ruční pumpy na obslužném voze. Při jízdě
je v provozu nápravová pumpa, která je v činnosti stále a pokud je v kotli velké
množství vody, lze přepnout oběh přepouštěcím ventilem zpět do nádrže. Lokomotiva
je ještě vybavena parní pumpou a injektorem, kterých se používá pro doplňování vody
při delších zastávkách ve stanici. Vodu z kotle lze vypustit vypouštěcím ventilem
na pravé spodní straně lokomotivy.
|
